Home > > Matthew Ward - 5. ledna 2014

Suzy Ward - kanály Matthew Ward - 5. ledna 2014

S láskyplnými pozdravy od všech duší na této stanici, tady Matthew.
Některé ze způsobů vytváření světla viz. [15. srpna 2013].

Představujte si Zemi v zlatobílém světle, a tento obraz a vaše touha po potřebných změnách půjdou do vesmíru a vrátí se s dalším světlem navíc. I když se některé omezené mysli a srdce pokoušejí uchovat status quo, změny směrem k míru, spolupráci a dostatku pro všechny již nezvratně probíhají. Čím více světelné energie, tím dříve budou uskutečněny.

Novináři patří mezi většinovou populaci, která nemá ani zdání o pomoci ET se Severní Koreou a Fukushimou. Gaia si nepřeje oteplování v míře, že by vymřel veškerý mořský život a pobřeží se posunula stovky mil do pevniny – proto se ani to nestane. Většina obyvatel Země neví, že převažují frekvence pro jednání politiků, namísto válek. Neví o ekonomických a diplomatických diskusích, které probíhají za scénou, ani to, že milióny duší prožívají právě to, co si zvolily, aby vyrovnaly své poznání a skutky v minulých životech a aby se dále vyvíjely.

Jak mohu tvrdit, že Ježíš nebyl ukřižován?
oznat na vědomé úrovni pravdu, kterou znáte na úrovni duše, je důležitou součástí vývoje. Lpění na utkvělých názorech založených na omylu brání to duchovnímu pokroku. Proto jsem se rozhodl, že bude užitečné vám říci, nakolik se Bible dramaticky liší od pravdy. Bůh řekl, že už je čas.

Vždy jsem mluvil ze svého osobního poznání jako apoštol Matouš. Ten je z mých pozemských životů dnes nejznámější. A také z poznání tisíců svých dalších životů, které začaly, když Archanděl Michael svou mocnou energií vytvořil svou první osobnost v tomto vesmíru. Souhrnné poznání ze všech mých životů mi umožnilo hovořit o věcech, které jsem během života, který se stal známým jako apoštol Matouš, vědomě nevěděl. Pokud budu vyprávět o svých rocích strávených s Ježíšem, mohu se odvolat na své poznání z oné doby.

Moje matka o mém životě jako apoštol Matouš ví od našich prvních rozprav před dvaceti lety. Ptala se, zda to má v poselství zmínit. Tehdy nebyl vhodný čas. Apoštolská identita není důležitá. Důležité je, aby informace ode mě a od jiných byly respektovány jako takové. Jedním ze základních důvodů naší spolupráce matka-syn je poskytnout vám vedení, kterému lze důvěřovat. Nechte se vést svým „vnitřním hlasem“ za všech okolností svého života.

V dnešní době mnozí lidé věří, že Bible je pravdivá, protože jim bylo vštípeno, že je to „slovo Boží“ sepsané bohem inspirovanými lidmi. Ale tak to není. Jsou tam nesčetné mylné části, k nimž patří chyby v překladu z aramejských a řeckých záznamů. Jedním z nich je „děťátko v jesličkách“. Překladatelé promítli do překladu své osobní názory. Tyto chyby se během let hromadily a přibývaly i v pozdějších překladech. Avšak nejdůležitějšími odchylkami od autentických záznamů jsou vynechávky a přídavky, které byly provedeny záměrně s úmyslem klamat.

Části Starého zákona pochází od raných církevních a státních představitelů. Lidé měli tehdy k Bohu užší vztah, a vůdcové, aby přiměli obyvatelstvo podrobit se jejich snahám o vládu a bohatství, potřebovali lidi od Boha vzdálit. Vymysleli si mstivého, hněvivého Boha, který vyzývá k pomstě nepřátelům a zabití syna jako důkaz poslušnosti jeho rozkazů.

Během následujících staletí sepsali představitelé katolické církve náboženské zákony a nazvali je „Božími zákony“, aby si upevnili svou kontrolu nad masami a získávali stále větší majetky. Aby ještě více vzdálili lidi a Boha, přidali vrstvu světců. Aby sami sebe povýšili, ustanovili papežskou neomylnost a vytvořili Vatikán jako nezávislý stát. To oni přišli s neposkvrněným početím, kdy Marie počala a porodila Ježíše jako panna, aby přesvědčili masy, že Ježíš je „jediným synem Božím“.

Duše, která se o věky později vtělila jako Ježíš, pocházela z kristovské říše, čili z kosmické říše nejbližší Stvořiteli, kde vznikly první duše, archandělé. Do jisté míry oni vytvořili další andělskou říši a nejvyšší bohy a bohyně. Těmto duším byla dána volba: zůstat jako čistá energie světla a lásky, podstata Stvořitele, anebo se vtělit. Jedna z těchto duší, která si zvolila vtělení, je známa v tomto vesmíru jako Sananda. Tato duše prožila mnoho životů v různých civilizacích v celém vesmíru a je „rodičem“, základem, či přesněji „kumulativní duší“ osoby, kterou znáte jako Ježíš.

Mnohé z nejchybnějších informací v Bibli jsou připisovány čtyřem evangelistům, a tak nějak mimochodem nám byl dán i status světců. Někteří vědci se domnívají, že Lukáš a já jsme opsali části z toho, co napsal ve svém evangeliu Marek, a přidali to ke svým evangeliím. Zajímalo by mě, proč z toho vynechávají Jana – ty do nebe volající lži, které byly přidány do našich evangelií, byly přidány i k němu. Některé moderní verze Bible vynechávají naši svatost, avšak ve staré verzi Bible krále Jakuba, kterou má moje matka, je psáno Evangelium dle svatého Matouše, a tak ji poprosím, aby sem vložila některé pasáže. (doplněno o kapitoly z Bible – http://orgo-net.blogspot.com/)

Nejprve popíši Ježíše a Marii Magdalenu, abyste si je dovedli představit. Ježíš byl společenský, ne tak temperamentní jako Marie, ale vždy veselé povahy. Byl tím, co bych nazval vůdčí osobnost – vyšší než většina lidí, štíhlý, ale silný a svalnatý, vzpřímené postavy. Jeho světlá pleť lety na slunci ztemněla, a jeho šedé oči měly nádech do modra. Měl světle hnědé dlouhé vlasy, jak se tehdy nosilo, ale bradku a knírek si zastřihoval nakrátko. Marie byla velice hezká a půvabná mladá žena. Postavou byla menší, světlé pleti, měla zářivé hnědé oči a záplavu hnědých vlasů.

Oba dva se narodili ve vážených rodinách vyšší třídy, byli inteligentní a na onu dobu měli dobré vzdělání, a již mnoho let předtím, než se vzali, byli nejlepšími přáteli. Měli velkou šťastnou rodinu, a po dlouhých plných životech opustili svá těla a přešli do dalších životů služby Bohu na jiných místech v tomto vesmíru, Síla jejich energie světla a lásky však stále zůstává s dušemi na Zemi, jakož i jinde ve vesmíru.

Ale abych se dostal k sobě a k evangeliu svatého Matouše. Jako mladý muž jsem si začal vést deník zajímavých setkání ještě předtím, než jsem se setkal s Ježíšem. Chtěl jsem si uchovat radostné vzpomínky, až budu starý.

Moje záznamy sice nezačínají genealogickou linií od Abrahama k Josefovi, Ježíšovu otci, ale protože svatý Matouš o ní mluví, začnu tím i já. Několik měsíců předtím, než jsem se setkal s Ježíšem, mi kdosi tuto genealogii ukázal. Opsal si ji z něčího záznamu, ten byl opsán z dalšího, a tak dále. Vsunul jsem si tehdy do svého deníku list s poznámkou, že mi to tak bylo sděleno, a že přesnost není možno ověřit. Společnost tehdy nebyla příliš vzdělaná, a při předávání tradic a legend z generace na další generaci bylo běžně počítáno s tím, že další vypravěči příběhy často přikrášlili, nebo zapomněli detaily. Přesně tak to bylo s biblickou „historií“.

V evangeliu sv. Matouše (1:18) se píše: „Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.“ … (1:25) „Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.“
Nic takového v mých záznamech nikdy nebylo, a jak by taky mohlo? Potkal jsem Ježíše až o mnoho let později, a ani on, ani jeho rodiče mi nikdy nic takového neřekli. Nicméně je mi to připisováno, a bylo to dopsáno podobně i do ostatních evangelií, aby to podpořilo katolicko-křesťanskou verzi Ježíšova narození.

Dále: veškeré moje poznámky hovoří o Emmanuelovi, to bylo jméno, kterým ho všichni zvali. Nevím, proč se Bible rozhodla, že jeho jméno má být Ježíš. Je velmi zvláštní, anebo je to přehlédnutí, že jméno Emmanuel je vloženo do kapitoly 1:23: „... a dají mu jméno Emmanuel, to jest přeloženo „Bůh s námi“. Mluvím o něm jako o Ježíši jenom proto, že ho pod tímto jménem znáte.

Byly to velmi tvrdé a kruté časy. Vraždění chlapců-neviňátek je pravdivé, i když jsem to nezapsal do svých záznamů. Pravdivý je i útěk Ježíšovy rodiny do Egypta a návrat do rodné země až v době, kdy to bylo bezpečné. Zaznamenal jsem si, co mi jeho rodina řekla o svých tehdejších prožitcích, i četné další významné rodinné události, během mnoha příjemných večerů, které jsem strávil s Ježíšem, jeho sourozenci a rodiči. Často tam byla i Marie Magdalena, a konverzace byla velmi živá. Mluvili jsme aramejsky, někdy jsme přešli do řečtiny, když jsme hledali vhodný výraz. Nemluvili jsme vždy jen o vážných tématech. Ježíš pozorně naslouchal každému, kdo mluvil, a mnohokrát jsem viděl, jak mu zářily oči, když Marie o něčem nadšeně povídala.

Nebyl jsem výběrčím poplatků, ale byl jsem soukromým učitelem základních a pokročilých studentů. Nejblíže k profesi celníků jsem se dostal tehdy, když jsem potkal Ježíše na ulici, kde tito lidé horečně pracovali u svých výběrčích stolů. Znal jsem ho z malé skupinky, s níž jsem se náhodou sešel předešlého večera, a tak jsem ho pozdravil. On mě pozval, abych šel s ním, a při chůzi jsme si povídali. Takhle jsem si zapsal naše setkání, v němž je i zjištění, že oba máme rádi vodní sporty, a že máme společné známé. Ježíš mi řekl, že nedávno začal mluvit na veřejnosti. Z tohoto bodu začaly mé poznámky o našem přátelství. Psal jsem o něm v první osobě, byly to moje zážitky.

Avšak v evangeliu sv. Matouše stojí (9:9) : Když Ježíš odcházel, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: Pojď za mnou! On vstal a šel s ním.“ Evidentně toho, kdo změnil moje zápisky, nenapadlo, že se lidem může zdát divné, jak stručně a krátce psal Matouš o svém zážitku, který změnil jeho život. Je velmi divné, že by k našemu setkání došlo až po „kázání na hoře“, které jsem předtím popsal v evangeliu (v kap. 5). Avšak vysvětluje to, proč mě všichni pokládají za celníka, který se stal Ježíšovým učedníkem.

Ježíš nám neříkal "učedníci". Když se stal známým pro své učení, někteří ze Sanhedrinu začali nazývat lidi, kteří navštěvovali jeho shromáždění, „jeho učedníky“. Pokud jde o těch 12, které takto označuje Bible, Ježíš se setkal s každým z nás při svých cestách kolem Galilejského moře a spřátelil se s námi, ale nikdy nikoho z nás nežádal, abychom opustili své životy a „následovali“ ho. Já jsem měl to štěstí, že jsem žil blízko něj, což mi umožňovalo těšit se z jeho společnosti mnohem častěji a strávit s ním více času než jiní „učedníci“.

Podle sv. Matouše (10:5-8): „Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: … „Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé probouzejte k životu, démony vymítejte.“ To u nás předpokládá schopnosti, které nikdo z nás neměl! Avšak Ježíšovy schopnosti jsme znali, i jak k nim přišel. Když jsem s ním byl na vyjížďce lodí, neměl jsem důvod zapisovat si do deníku, že jsme „užasli“, že „ho poslouchá i vítr a moře!“, a nic takového jsem si ani nezapsal. (Viz 8:27: „Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“)

Ve sv. Matouši 8:28-34: Ježíš potkal dva muže posedlé zlými duchy a vyhnal ony zlé duchy do prasat, která pak sama vběhla do moře a utopila se: „Vyšli proti němu dva posedlí …, zlí duchové … vyšli a vešli do vepřů … a celé stádo se hnalo střemhlav do moře a zahynulo ve vodách.“ „A celé město vyšlo naproti Ježíši, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.“ Ježíš mi ten incident vyprávěl tak, že odvedl entity trýznící mysl těch mužů do světla, a pak si šel dál sám svou cestou. Načež jsme se jednou potkali a já jsem si to zapsal.

Verze evangelia o tom, že Ježíš strávil 40 dní v poušti, kde odmítal svádění ďáblem, je úděsným výmyslem a rozpracováním krátké poznámky v mém deníku. Ježíš rád trávil čas o samotě v přírodě, kde mohl mluvit s Bohem a rozjímat bez rozptylování, a já, stejně tak jako ostatní, kteří ho znali, jsme to respektovali a udržovali vzdálenost.

„Kázání na hoře“, je čísi kompilací mých hojných poznámek z četných malých schůzek, kde Ježíš hovořil a odpovídal na otázky – byla tam spousta interakce. Jak se jeho učení šířilo, davy rostly. Lidé poslouchali bez přerušování a on mluvil o mnoha věcech, což bylo jako „kázání“. Já jsem tomu tak neříkal. Ježíš nebyl kazatel, byl učitel, který nadšeně předával své učení. Věděl, že to je jeho poslání. Velký rozdíl mezi ním a každým jiným byl ten, že jeho vědomá mysl byla vždy napojena na jeho duši a dle toho i žil.

V kázáních se zachovalo mnohé z jeho moudrosti a osvícenosti, a to mě samozřejmě těší, ale přesto tam nejsou obsaženy některé důležité věci z jeho učení, které jsem si poznamenal do svého deníku, například důvod a cíl žití v mnoha životech, neoddělitelnost všech duší, to, že Bůh je vším, co existuje ve světě – všichni lidé, zvířata, rostliny, voda, vzduch i země jsou jeho součástí a jsou mu posvátné. Ježíš si ze svého učení nedělal žádné zápisy, a byl rád, že jsem to dělal já.

Avšak cokoliv z mých deníků, co by mohlo podkopávat autoritu zkažených církevních vůdců, bylo vynecháno, a většina z toho, co je v evangeliu, nepochází z mých záznamů. Nikdy jsem neslyšel, že by Ježíš někomu řekl, že „propadne ohnivému peklu“ (5:22), nebo „kdo by se s rozvedenou oženil, cizoloží“ (5:32). Mluvil o tom, jak dobré pro život jsou božské myšlenky a skutky, a ne o „hanebném“ chování. To by bylo souzení, opak toho, co skutečně lidem říkal (7:1): „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Nikdy jsem neslyšel, že by mluvil o tom, jak hříchy budou odpuštěny. Říkal, že „hřích“ je omyl v hodnotách či skutcích. Často zdůrazňoval posluchačům, že je důležité, aby odpouštěli ostatním. Nikdy by neřekl (10:34): „Nepřišel jsem kázat mír, ale meč.“ - to odporuje veškerému jeho učení.

„Paraboly“ - podobenství - znějí jako by Ježíš mluvil v hněvu, ale za celou dobu, kdy jsem byl přítomen na jeho shromážděních, malých i velkých, jsem nic takového nezažil. A na rozdíl od podobenství Ježíš vždy mluvil přímo a jasně, aby posluchači rozuměli. Chtěl osvítit, nikoli mást. Díky štěstí, a možná kvůli nepochopení významu, falzifikátoři ponechali zmínky o světle: (5:14) „Vy jste světlo světa. Nechte své světlo zářit. ", a mnoho dalších zmínek o světle.

Kdybych měl zmínit všechny odlišnosti mezi mými záznamy a evangeliem sv. Matouše, musel bych komentovat celé evangelium. Nejkritičtějšími přídavky jsou „poslední večeře“ a „Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání“. Je možné, že poslední večeře byla odvozena z mého záznamu, kdy se nás dvanáct najednou vzácně sešlo s Ježíšem na stejném místě, a udělali jsme si nádhernou slavnostní večeři. Bylo to krátce poté, co se on a Marie Magdalena vzali. Marie tam byla též. Ježíš neprováděl nic takového, jako „svaté přijímání“, ani nikomu neříkal: „Jeden z vás mě zradí.“ (26:21). Vše od tohoto místa dále je vymyšlený klam.

O pár měsíců později jsem si zapsal, co jsem zaslechl z rozhovoru dvou mužů poblíž chrámu: „Sanhedrin se domnívá, že ukřižování Ježíše by z něj udělalo mučedníka. To by přivedlo ještě více lidí k jeho učení, a tak se rozhodli, že ho zbičují a vyženou ze země – to poškodí jeho pověst v očích lidí a brzy na něj zapomenou.“

Když jsem to řekl Ježíšovi, řekl, že se nemůže vyhnout tomu, aby byl bit a vykázán – jak jsem poznamenal ve svém deníku, citil, že je důležité, aby to proběhlo. A tak se stalo, a krátce poté on i Marie odešli na dálný východ, kde, jak věděli, byli vítáni. V několika raných rozhovorech mi říkal o svých mladých letech na východě, kde se učil od mistrů jak konat to, čemu Bible říká „zázraky“. Ale jak říkal davům: vše, co může dělat on, mohou dělat oni také.

Během let jsme udržovali kontakt příležitostnými dopisy. Kdykoliv od něj nějaký přišel, uložil jsem ho do svého deníku – byly jich tucty. Při hledání nových studentů jsem se občas musel stěhovat, a to mi poskytlo příležitost potkávat lidi, kteří když se dozvěděli, že znám Ježíše, chtěli, abych mluvil o jeho učení. Tu a tam jsem se viděl s Lukášem, který občas měl zprávy o ostatních „učednících“, ale naším pojítkem byl Ježíš. Když odešel, bylo přirozené, že se naše cesty rozešly.

Když jsem ve vysokém věku zemřel, hostinský prodal truhlu, v níž jsem měl své deníky. Zřejmě padly do rukou někoho z vlády, a než byly spáleny, posloužily k vydání Evangelia podle sv. Matouše.

To, co jsem vám řekl, ani o píď nesnižuje Ježíšovu sílu ani jeho správné učení!

Pravda jeho života – že měl ženu, děti, i touhy, ideje, naděje, přátele, protivníky, zklamání, časy bolestné i radostné jako jiní lidé – daleko více ctí jeho učení než falešné náboženské prohlášení, že byl „jediným synem Božím“.

Nic z toho, co jsem řekl, nemyslím tak, že bych tím chtěl snižovat dobrotu srdce lidí, kteří věří, že Bible je slovo Boží. Jsou jenom mylně informováni. Každá duše má svou vlastní cestu ke světlu pravdy a nemá žádný časový limit. Život duše je věčný. I když lidé, kteří jsou vám drazí, nejsou na stejné cestě jako vy, pokračujte s důvěrou po své vlastní cestě a respektujte jejich božské právo, aby si zvolili cestu vlastní.

Láska a Mír

Suzanne Ward
Website: The Matthew Books
Email: suzy@matthewbooks.com
Překlad: Dana

< previous message | next message >

Share |